LAMPOVÉ ZESILOVAČE a KYTARY

30296924.jpg
jcm 800.jpg
29219166.jpg
24387096.jpg
$(KGrHqRHJEcFDJbkprI0BQ6dp3YrLw~~48_20.JPG
DualRectifierJUTE_m.jpg

Na které kytarové zesilovače hraje Brian May-Queen

Marshall (5 | 31%)
Vox (9 | 56%)
Matchless (2 | 13%)
Výška strun a seřízení
V každém případě je pravda, že nastavení výšky strun nad hmatníkem bude mít vliv na zvuk. Nikoliv jen proto, že struny příliš nízko nad hmatníkem budou drnčet (to může přinášet množství nechtěných a nepříjemných vedlejších pazvuků a jednoznačné zhoršení především pak zkresleného zvuku, který přílišné drnčení reprodukuje v podstatně větší míře), ale i proto, že struny, které sic nedrnčí, ale přesto jsou příliš nízko, nebudou mít při hře ani dostatečný attack ani dostatečný sustain (což se projeví jak při doprovodném, tak sólovém hraní). Zkušenost dokonce potvrzuje, že u např. kytar Fender Stratocaster struny seřízené mírně výš nad hmatníkem zajišťují zvuku větší "mlaskavost", jež se u nástroje tohoto typu předpokládá. Je to dáno právě tím, že není omezen attack struny. Totéž platí o čistotě tónu obecně. Pokud struna není nikterak omezována ve svém rozkmitu ani během něho a pokud to vaše technika hry umožní, výsledný tón je jasný a čistý . A to by mělo být vždy na prvním místě, neboť při sebelepším nástrojovém vybavení a při sebelepším použití snímacích technik nedokážete sklidit nic jiného, nežli jste zaseli. Dle mého názoru je tedy dobré hledat určitý kompromis mezi pohodlností při hře a kvalitou tónu, potažmo výsledným zvukem.
Snímače
Další z komponentů, které mají zásadní vliv na zvuk, jsou bezesporu snímače. Velké množství výrobců nabízí dostatečně širokou škálu tak, že si každý jistě snadno vybere to, co mu bude nejlépe vyhovovat. Jelikož se na tomto místě nechceme a ani nemůžeme zabývat výčtem všech výrobků a popisem jednotlivých charakteristik, řekneme si pouze tolik, že hlavní rozdíl je v použití snímačů jednocívkových (single) a dvojcívkových (humbucking).
Jednocívkové snímače mají slabší výstupní signál. Dvojcívkové naopak silnější v případě, že jsou cívky zapojeny za sebe (sériově). Mnoho nástrojů nabízí možnost tzv. rozfázování - což v podstatě spočívá ve změně zapojení jednotlivých cívek nikoliv sériově, ale paralelně - tedy vedle sebe. Snímač se pak chová jako dva single snímače vedle sebe. To, že mají snímače typu humbucking silnější výstupní signál, je jedním z důvodů, proč se ve velké oblibě používají pro "zkreslený" zvuk. Nicméně je dobré mít na paměti, že čím je zvuk s použitými humbuckery více "zkreslený", stává se méně výrazný ve středech. Je obecně tenčí, což je dáno jak charakteristikou snímače, tak i charakteristikou zkreslení. Proto mnoho kytaristů používá na sólovou hru pro "zkreslený" zvuk snímače typu single, neb jim zaručí - sic se slabším výstupním signálem, ale přesto - výraznější a kulatější zvuk, který lépe vystupuje z nahrávky i v případě, že je v aranžmá ještě další "zkreslená" kytara.
Aparáty, komba a další...
Co se týče kytarového příslušenství, budeme na prvním místě hovořit o předzesilovačích a koncových zesilovačích ve všech formách, v jakých je možné se s nimi setkat (combo, preamp, hlava atd). Nuže, tento typ příslušenství bychom si mohli rozdělit do tří skupin (a v podstatě tak učinit i dle jejich obliby).
- lampové
- transistorové (analogové)
- digitální s amp modelingem
- digitální bez amp modelingu (většinou se jedná o multiefekty)
I přes mnohé pokusy nahradit lampu tranzistorem je její obliba stále na prvním místě, ať už se to týká použití v preampech nebo v koncových zesilovačích. Dle mého názoru je v podstatě zbytečné snažit se lampu něčím nahrazovat, ale stejně tak mně přijde zbytečné zbavovat se možnosti používat tranzistory či digitál. Každá z těchto technologií poskytuje bezesporu určitou kvalitu a určitý komfort a jejich kombinacemi můžeme dosáhnout velmi zajímavých výsledků. Budeme nyní hovořit především o zvuku, jeho použití a vyhneme se tomu popisovat jednotlivá zařízení, hodnotit je či jakkoliv se zabývat jednotlivými technologiemi blíže. A hovořit budeme předně o čistém a zkresleném zvuku, bez použití efektů. Tím můžeme prozatím skupinu číslo tři vynechat, protože používání digitálních multiefektů ve spojení s kombem či aparátem si ponecháme na později, až budeme hovořit přímo o efektech.
British vs.
American Sound
Pokud bychom alespoň částečně ku usnadnění chtěli charakterizovat hlavní rozdíly co se týče zvuku různých výrobců lampových zesilovačů, pak bychom mohli použít i u nich užívané označení:
- british sound
- american sound
Pro ještě větší přiblížení můžeme říct, že do první kategorie patří aparáty jako Marshall, Matchless či Vox. Do druhé pak aparáty např. Fender, Mesa/Boogie či Soldano. Do obou pak mnoho dalších. Nicméně i přesto, že počet výrobců kytarových apárátů je obrovský, největší oblibě - dostatečně prozkoušené lety - se teší jen několik jmen tak zvučných jako Fender, Matchless, Vox, Marshall, Mesa/Boogie, Soldano, Roland JC-120 (legendární tranzistorové! kombo oblíbené především u jazzových kytaristů), Rivera, Peavey... a několik dalších. Je vidno, že poměr mezi americkými a britskými výrobci je v podstatě stejný.

Jaký je ten hlavní zvukový rozdíl?
Především je to ostrost a tvrdost zvuku a stejně tak i intenzita přebuzení. British sound je měkčí, většinou se nejedná a high gain zesilovače. Naproti tomu americký charakter zvuku je více hutný, pokud nabízí zkreslení, pak skutečně hi-gain. Typickým příkladem british sound je Vox AC-30 s příjemně nakresleným zvukem - ideální pro crunch doprovody. Je potřeba jej řádně vybudit a popřípadě dokreslit - jak jsme o tom již hovořili.
Podobně jsou na tom starší modely Marshall (legendární JTM 45 a JCM 800), patřící jednoznačně k nejpoužívanějším aparátům na světě. Dokreslovat hi-gain aparáty jako je Mesa/Boogie či Soldano je takřka zbytečné. I při malých hlasitostech dosáhnete hutného a mimořádně silného zkreslení - velmi kulatého a výživného ve středních frekvencích.
To, co jsme si zde řekli, neplatí samozřejmě a priori, nicméně pro jistou bližší představu nám to postačí pro to, o čem budeme hovořit dále.
Z toho všeho je tedy možné vytěžit skutečnost, že tam, kde je potřeba v aranžmá použít víc kytar navrstvených přes sebe - nikoliv pouze zdvojených - je vhodné použít (v případě, že chcete pracovat výhradně s lampovými aparáty) oba tyto popsané charaktery. Někteří výrobci dokonce nabízejí různé typy lamp, což vám umožní obsáhnout oba charaktery zvuku s jedním aparátem. Nicméně charakter zvuku není pouze záležitostí samotných lamp, a tak je možné, že výsledný rozdíl nemusí být dostačující v takové míře, jakou potřebujete.
Reproduktory
Poslední nezbytností, o níž je potřeba v toku naší řeči pohovořit, jsou reproduktory a potažmo pak i reproboxy. Takže opět ve stručnosti jen to nejdůležitější, co je potřeba vědět. V naprosté většině případů se pro osazení kytarových komb či reproboxů používají reproduktory o rozměrech 8", 10" a 12" (míra se uvádí v palcích). To, co od sebe jednotlivé reproduktory odlišuje, je kromě jejich výkonu také frekvenční charakteristika. V případě použití jednoho reproduktoru zvolte takový, jehož výkon je blízký výkonu použitého koncového zesilovače. Pokud chcete použít reproduktorů více, měl by být blízký výkonu zesilovače součet jejich výkonů. Je dobré, aby v obou případech existovala cca 20-30% výkonnostní rezerva ve prospěch reproduktorů, čímž zabráníte možnosti jejich poškození. Ohledně frekvenční charakteristiky se podívejme na diagramy výrobků firmy Eminence, čímž se nám podaří udělat si jasnější představu o tom, k čemu se který reproduktor hodí.
Z diagramů je patrno, jaký je hlavní charakterový rozdíl mezi nejpoužívanějšími typy (10" a 12"). 10" jsou méně hutné ve spodních pásmech s mírně vykrojeným pásmem středním. Nicméně se rychleji nabudí i při relativně menší hlasitosti. Příliš je nevyužijete pro hutný zkreslený metalový zvuk, ale mohou vám velmi dobře posloužit pro čistou či crunch doprovodnou hru, pro jejich konkrétní a jakoby bližší zvuk. 12" jsou naopak velmi hutné v basovém pásmu a jsou jednoznačně středovější. To vám zaručí více šťavnatější a hutnější zvuk. Jsou pomalejší a měly by mít vždy dostatek signálu ke svému správnému nabuzení.
Reproboxy se osazují jedněmi či druhými. Jejich kombinace se většinou nepoužívá, protože výsledný zvuk by byl nevyrovnaný. Jak již bylo řečeno, výrobců reproduktorů je celá řada. Bezesporu pak k těm největším legendám patří firma Celestion. Jejich legendární 15watový Celestion Blue používali v 50. letech firmy Vox a Marshall. Model G12 vyrobený v roce 1936 používali pak hráči tak zvučných jmen jako Jimi Hendrix, Eric Clapton, Keith Richards nebo Van Halen. Další takřka nejrozšířenější a nejoblíbenější je Vintage 30 a najdete jej takřka všude.
Je dobré vědět při propojování reproboxu s koncovým zesilovačem následující:
1) Reprobox nesmí mít nikdy menší impedanci nežli koncový zesilovač. To znamená, že pokud používáte cabinet s impedancí 8 ohmů, nezapojujte jej do vstupu koncového zesilovače s impedancí 16 ohmů! Týká se to především lampových koncových zesilovačů.
2) Pokud používáte pouze jeden kanál stereofonního lampového koncového zesilovače, mějte hlasitost druhého (nevyužitého) kanálu vždy staženou.
3) Používáte-li preamp i koncový zesilovač odděleně, vždy zapínejte předně preamp a po něm až koncový zesilovač. Předejdete tak možnosti poškození reproduktoru.
4) Ve stejném případě mějte před zapnutím koncového zesilovače vždy stažené volume. Opět tak předejdete výše zmíněnému.
I když to možná leckdo z vás ví, je dobré si to čas od času připomenout.
el34jj.jpg
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one